Je nejvyšší čas dát svým úsporám skutečnou a neměnnou hodnotu.
10 nejdůležitějších důvodů, proč je čas na investici do zlata a stříbra
Mike Maloney říká, že hospodářská krize roku 2008 nebyla jediným zpomalením na cestě k jasnému cíli. Mike věří, že ještě před tím, než skončí současné desetiletí, přijde hospodářská krize tak obrovská, že zastíní i krizi roku 1929 s její následnou velkou depresí. Je přesvědčen, že takový vývoj je nevyhnutelný a že jej není možné ničím odvrátit, protože se jedná o energii, kterou uvolní sám volný trh. Tato zničující energie se nastřádala za roky hospodářských manipulací. Jak Maloney poznamenává: „Ta vůbec nejlepší investice, kterou můžete za svůj život udělat, je investovat do svého finančního vzdělání“.
Podívejme se, co jsou ty nejdůležitější důvody pro nákup zlata a stříbra podle Mikea Maloneyho:
M. Maloney: „10 důvodů proč JÁ nakupuji zlato a stříbro“
10. Všechny měny na světě jsou nekryté měny
A nekryté měny nás nakonec vždycky zklamou. Celých 99.9% světové populace si není vědomo toho, že už dávno nepoužíváme peníze… místo nich totiž používáme „umělé” a nekryté národní měny. Co to vlastně je taková nekrytá měna? Je to měna, která je založena na důvěře; měna, která není kryta ničím hodnotným jako například zlatem. Místo podložení měny něčím hodnotným státní orgán prostě jenom deklaruje, že měna má hodnotu (aspoň tak dlouho, dokud je lidmi přijímána). To může fungovat – dočasně. Ale je tu jeden problém. Za celou světovou historii jsme tu měli tisíce a tisíce různých nekrytých měn a všechny nakonec selhaly. Sto procent z nich nás zklamalo. Bez jediné výjimky. Dnes je ovšem situace zásadně odlišná:
poprvé v historii, totiž od roku 1971, jsou všechny měny na světě měnami nekrytými
Poprvé zde není žádná měna, která by byla kryta něčím s hodnotou. To mějme na paměti po celou dobu, co budeme procházet těchto 10 nejdůležitějších důvodů. Všechny nekryté měny selžou.
9. Dalším pádným důvodem je současný stav globální ekonomiky.
V mé knížce (Průvodce pro investování do zlata a stříbra – Guide to Investing in Gold and Silver) a ve Skrytých tajemstvích peněz (Hidden Secrets of Money) jsem ukázal, jak společnost postupně zaváděla a opouštěla kvalitní peníze. Prapůvodně se to dělo tak, že postupně docházelo ke znehodnocování používaného platidla (zlaté a stříbrné mince byly „ředěny” tím, že se postupně začaly razit ze slitin drahých a dalších (levnějších a hojnějších) kovů. Mince tak postupně začaly obsahovat větší a větší podíl kovů tak laciných, jako je například měď.
Potom přišla tak trochu forma klamu – národní měna, která byla původně podepřena plnohodnotnými penězi. To byly například šeky, které opravňovaly majitele k jejich výměně za zlato nebo stříbro. A jakmile byly takovéto šeky zavedeny, mohla vláda změnit zákony, které celou transakci upravovaly. V podstatě se tak stal podvod legální cestou – zákon umožnil, aby byly tištěny šeky kryté zlatem, které ale neexistovalo.
Posledním krokem potom bylo úplné oddělení peněz a měny. Předtím, když se ještě používaly opravdové, přirozené peníze, zlato v ekonomikách automaticky zabezpečovalo rovnováhu. Když ekonomika jedné země zažívala ekonomický boom, docházelo z její strany k importu levného zboží ze zemí, kde docházelo k hospodářskému útlumu a kde tedy byly nižší mzdy. Odliv zlata ze země, která procházela obdobím prosperity, způsobil deflaci. To zpomalovalo ekonomický růst a chránilo ekonomiku před přehřátím.
Naproti tomu v hospodářsky utlumených zemích, do kterých se během obchodní výměny zlato přelévalo, docházelo ke stimulaci hospodářského růstu. Cena práce v jejich případě rostla a to zase způsobilo nárůst ceny jejich zboží. To celé tedy znamenalo, že původní hospodářská nevyrovnanost mezi zeměmi se díky jejich vzájemnému obchodnímu styku automaticky postupně dostala do rovnováhy.
Dalším významným znakem bylo, že výdaje vlády byly silně omezeny. Pokud vláda chtěla utrácet více, než kolik byly její příjmy (jinými slovy měla deficitní výdaje), musela si na takové výdaje vypůjčit ze soukromé sféry. A pokud si vláda půjčila příliš mnoho, způsobila tím růst úrokové míry, což zpomalilo ekonomiku. Zpomalení ekonomiky znamenalo pokles daňových příjmů, tedy pokles příjmů pro vládu. A to nutilo vládu aby přestala s utrácením.
Ale dnes je situace taková, že globální monetární systém, založený na dluhu vládám, umožňuje vysoké deficitní výdaje a obchodní nerovnováhu. Kromě toho také umožňuje, aby investiční bubliny byly trvalejší a stoupaly tak vysoko, jak předtím nikdy nebylo možné.
Dnes se pohybujeme na naprosto nezmapovaném území. Bubliny vytvořené pomocí půjčování si peněz a vytváření dluhů, stejně jako bubliny vytvořené různými deriváty, obojí dnes ohrožuje světovou ekonomiku. Jediné srovnání, které byste mohli udělat, by bylo vzít každou z velkých bublin v historii a nechat je puknout na celé planetě v jednom a tom samém okamžiku.
Existuje hrozba něčeho, co bychom mohli nazvat globálním, finančním nukleárním holocaustem. A jediní, kteří ho přežijí, budou majitelé zlata a stříbra.
8. Krize měny / nový světový monetární systém
Já osobně pevně věřím tomu, že se vše děje ve vlnách a cyklech. A proto jsem v roce 2005, kdy jsem začal psát svou knihu, vyhledal každou finanční krizi od vzniku USA. Všechny tyto krize, které jsem byl schopný identifikovat, jsem zapsal do tabulky. A dospěl jsem k velmi znepokojivému, dramatickému zjištění. Jasně jsem viděl, že každých 30-40 let se světový monetární systém výrazně promění; vlastně vznikne monetární systém nový.
Od toho dne říkám každému, koho potkám, že před koncem této dekády (tedy před rokem 2020) dojde k něčemu podobnému nouzovému jednání finančních ministrů zemí G 20, kde bude navržen nový globální monetární systém. Je to normální vývoj. Žádný člověkem vytvořený monetární systém prostě nemůže vzít v úvahu všechny síly volného trhu. Monetární systémy zastarávají, objevují se v nich trhliny a nakonec se zhroutí. Za posledních sto let jsme měli čtyři různé monetární systémy. Systém, který máme dnes, je založen na standardu amerického dolaru. Je to systém, který stárne a který měl už dávno skončit. Dnes se v něm objevují trhliny a jednoho dne prostě skončí. Jak jsem řekl, je to normální. Ale dnes je situace v něčem značně odlišná.
Předchozí tři přechody byly oproti dnešku totiž spíše takovými dětskými krůčky, které vedly nejprve od plného krytí zlatem k částečnému krytí zlatem a posléze až k nulovému krytí zlatem. Před každým přechodem systém obsahoval komponentu, která nemohla zklamat. Tímto prvkem bylo zlato. Jenže my se dnes budeme přesouvat k novému systému za situace, kdy je náš stávající systém založen na něčem, co nakonec vždy selže; na nekrytých měnách.
Klíčovou komponentou příštího přesunu (při kterém se budeme přesouvat směrem od standardu amerického dolaru k nějakému novému standardu) je samozřejmě americký dolar. Ještě než dojde k nouzovému setkání, bude americký dolar ve finální fázi – kdy jako nekrytá měna selže. Ale americký dolar představuje více, než polovinu celkové hodnoty všech světových měn! Krize dolaru vyvolá pochybnosti o všech ostatních nekrytých měnách.
Dominový efekt ztráty víry by tak mohl způsobit, že všechny tyto měny padnou. Bankéři centrálních bank se samozřejmě budou moci přetrhnout, když se budou snažit o to, aby svou nekrytou měnu udrželi v chodu. Jak ale postupně selže vše, co se budou snažit použít jako lék, dovede je nakonec realita k tomu, že se rozhlédnou kolem sebe a vrátí se k tomu, co fungovalo v minulosti. A zase jednou se kyvadlo vychýlí ve prospěch plnohodnotných peněz. Jediní lidé, kterým tato změna přinese prospěch, budou ti, co vlastní stříbro a zlato.
Pozn.: Monetární systém úzce souvisí s Monetární politikou. Monetární politiku tvoří souhrn opatření a zásad, které mají prostřednictvím měnových nástrojů prosazovat plnění měnových cílů. Monetární politika je nástroj centrální banky a jejím základním cílem je hlídání a aktivní ovlivňování míry znehodnocení peněz - inflace.
7. Zlato a stříbro mají záruku ze strany centrální banky
Mojí knihu jsem psal od roku 2005 do roku 2007. Psal jsem v ní, že nejprve se objeví hrozba deflace (to se stalo skutečností za krize roku 2008), na což Ben Bernanke zareaguje velice přehnaně (jakousi sofistikovanější obdobou rozhazování peněz z helikoptéry) – a to skutečně udělal poskytováním finanční pomoci a svým několikanásobným kvantitativním uvolňováním.
To podle mé knihy mělo vést k inflaci (což se stalo když došlo k oživení burzovních trhů a trhu s nemovitostmi). To co přijde potom, bude reálná deflace… zmenšení nabídky měny. A toto zmenšení přijde spolu s tím, jak se bude úvěrová/dluhová/měnová bublina smrskávat. Situace bude stejná i s bublinami na trhu dluhopisů a derivátů.
Reakcí centrálních bankéřů bude tisk peněz až do té doby, kdy se deflace dá na ústup. A já věřím, že takové chování vytvoří hyperinflaci. Hyperinflace nenastává pouze tehdy, kdy nějaký národ tiskne nové peníze ve své měně tak dlouho, až se do hyperinflace doslova protiskne. Tak to není. Hyperinflaci stačí, když dojde ke ztrátě důvěry a víry. Ale není třeba se bát!
Cena zlata periodicky, během historie, pokaždé rostla. K jejímu nárůstu docházelo díky svobodnému trhu zkrátka proto, že se lidé ve velkém začali vracet k bezpečí, které zlato poskytuje. V těchto časech zlato zúčtovává se všemi měnami, které byly za dobu od posledního posílení zlata vytvořeny. A tak dochází k tomu, že kupní síla zlata exponenciálně narůstá. Vždycky se to tak dělo… a já věřím že se to tak bude dít vždy.
6. Všechno, kromě zlata a stříbra, je příšernou investicí
Podle všech realistických měřítek se pohybují cenné papíry, spolu s jejich oceňováním a výnosy, už více než deset let v nebezpečné zóně. Dluhopisy jsou v pozdější fázi 30-letého býčího trhu a trh s nemovitostmi se ještě stále vzpamatovává z největší bubliny v celých dějinách.
Dr. Robert Shiller z Yale University shromáždil data týkající se trhu s cennými papíry; začal hluboko v minulosti, totiž už rokem 1880. Jeho výzkum ho dovedl k závěru, že podle určitého měřítka vznikla bublina na trhu s cennými papíry už roku 1998 a podle dalšího měřítka je tato bublina mnohem větší a mnohem extrémnější, než jakákoliv předchozí bublina kdy byla – včetně bubliny na trhu s cennými papíry během Roaring twenties (dvacátá léta), která vedla k velkým potížím roku 1929.
Další výzkum ukazuje, že jediným důvodem, proč trhy narostly až na současné úrovně, je stimul Federálního rezervního systému. Co se stane, když se tato droga vysadí? Abych byl upřímný, nechtěl bych mít investice v cenných papírech v době, kdy se konečně vrátí na přiměřenou úroveň.
Státní dluhopisy Spojených států byly skvělou investicí více než 30 let, ale žádný býčí trh netrvá věčně. Zajímavé je, že prvních 37 let po druhé světové válce byly dluhopisy natolik špatnou investicí, že si ještě před koncem sedmdesátých let vysloužily přezdívku „certificates of confiscation”, protože když jste si je koupili, docházelo díky nim ke konfiskaci vašeho bohatství. Ale to platilo kdysi; když ještě země byly finančně zodpovědné. Dnes většina států na světě hospodaří se svými financemi jako Řecko – a Spojené státy americké v tom jdou příkladem.
K tomu se přidává ta skutečnost, že světové banky všude po světě drží úrokové míry nízko, což působí značné potíže investorům do dluhopisů, kteří kvůli tomu musí snášet vyšší riziko. Jinak by totiž nedosáhli přiměřené návratnosti svých investic. Proto se v současnosti nacházíme uprostřed bubliny trhu s dluhopisy. A já se domnívám, že právě proto se stal trh s dluhopisy nejhorším místem k investování peněz.
Krach na burze v roce 2000 způsobil recesi, která přišla v roce následujícím – recesi roku 2001. A co byla odpověď Alana Greenspana? Dramatické snížení úrokových sazeb. Potom přišlo 11. září, což krach na trhu s cennými papíry ještě zhoršilo… a jeho další reakcí bylo opět zatlačit úrokové sazby velice nízko; a nakonec úrokové sazby zůstaly velmi nízko po dobu stejně dlouhou, jako naposledy za Velké deprese.
Cílem, který Greenspan sledoval, bylo oživit burzovní trh. Co se ale skutečně stalo bylo to, že došlo k vytvoření té největší bubliny na trhu s nemovitostmi. A byla to rovnou ta největší bublina na trhu s nemovitostmi v celých dějinách. Od roku 2007, kdy bublina praskla, se ceny nemovitostí usadily zpět na svých přirozených hodnotách. Potom se ještě jednou odrazily trochu výše, když přišla ještě další, o něco menší bublina.
Dr. Shiller, mimo jiné také tvůrce Case-Shillerova Home Price Indexu, souhlasí. Jde o typickou cenovou reakci jakékoliv superbubliny, která prochází procesem svého prasknutí a splaskávání. Říká se tomu „dead cat bounce“. Veřejnost je vždycky ovlivněna včerejšími zprávami. Jak docházelo ke splaskávání původní superbubliny a ceny se vracely k normálu, investoři přispěchali, aby uzavřeli co nejvíc obchodů, a to ceny opět postrčilo trochu výše.
Jenže potom, stejně jako se stalo po krachu roku 1929 a po krachu NASDAQ v roce 2000, se ono mírné poskočení převrátí a pokles cen pokračuje dál, což nakonec vyústí v opačný extrém, kdy jsou ceny velice podhodnoceny.
Tento vývoj je přirozený a je prospěšný v tom smyslu, že nám pomáhá zbavit se všech špatných rozhodnutí, která se stala předtím, během času, kdy bublina ještě narůstala.
V onom sektoru bylo vytvořeno příliš mnoho pracovních míst a příliš mnoho domů bylo postaveno. Podhodnocení způsobí to, že se lidé zbaví nadbytečných zásob a pracovníci přejdou do jiných odvětví.
Ale je tu jedna věc, která působí Dr. Shillerovi starosti: investiční firmy skoupily celých 30% domů, které byly zabaveny dlužníkům (po krachu roku 2008). Následkem toho může být trh s nemovitostmi stejně volatilní, jako trh s cennými papíry. Pokud se totiž tyto firmy jednou rozhodnou prodat tyto stavby, mohou takovým krokem snížit cenu tisíců domů najednou. V takovém případě by krach na trhu s nemovitostmi, který jsme zažili roku 2008, vypadal jako období klidu před bouří.
Pro mě osobně je v současné době představa investování do nemovitosti naprosto děsivá. Jsme tedy v situaci, kdy trh s akciemi, trh s dluhopisy i trh s nemovitostmi buďto už prochází obdobím narůstající bubliny, nebo na něm bublinový vývoj proběhl před méně, než deseti lety. Ovšem na trhu se zlatem a stříbrem nebyla bublina více než 30 let; podle mých odhadů se navíc tyto kovy nacházejí ani ne v polovině svého býčího trhu. Příští velká bublina jednou přijde a poroste právě zlato a stříbro… jsou zkrátka na řadě.
5. Psychologie trhu
Mnohokrát jsem řekl, že trhy a ekonomiky jsou ovlivňovány psychologií a cykly. Nikdo jim ve skutečnosti nedokáže porozumět, ale můžete získat představu o tom, jak se budou chovat. Stačí pochopit, co je ovládá… chamtivost a strach. Nejzábavnější částí monetárních dějin je studium jejich průvodních jevů: různé mánie, paniky, bubliny a krachy. Když se tím chvíli probíráte, brzy pochopíte, jak pravdivé je staré pořekadlo, které říká že „býk šlape nahoru po schodech – medvěd skáče z okna“.
To co to znamená je, že trvá roky vytvořit bublinu. Ale trvá jenom dny nebo týdny na to jí prasknout. A je to tak proto, protože když srovnáme chamtivost a strach… je strach zkrátka mnohem silnější emoce. Zlato a stříbro jsou někdy výjimkami z tohoto pravidla, protože můžou prudce narůstat v období paniky.
Během býčího trhu zlata sedmdesátých let trvalo 9 let, než zlato vyrostlo ze 35 dolarů na 400 dolarů, ale jakmile se spustila panika, během které všichni utíkali od dolaru do bezpečného náručí zlata, trvalo pouze 33 obchodních dnů k více než dvojnásobnému nárůstu. Zlato tehdy vystřelilo k 850 dolarům.
Ale ve skutečnosti ona panika zachvátila jen velice malé procento populace. Dnes si myslím, že panika zachvátí skoro každého. Kam myslíte, že zlato a stříbro zamíří, pokud se naplní mé důvody číslo 10-6? Závratně vysoko.
4. Tentokrát je to opravdu něco jiného
Když jsem poprvé nabídl svou knihu o investování do drahých kovů (Guide to Investing in Gold and Silver) nakladateli, byl jsem odmítnut. Byla příliš dlouhá. Nakladatel mi poskytnul dva editory a během půl roku bylo vyškrtnuto 600 stran; devět celých kapitol. Jedna z oněch ztracených kapitol se zabývala patrně tím nejdůležitějším faktorem, který v blízké budoucnosti ovlivní směřování cen zlata a stříbra.
Byla to kapitola popisující rozdíly mezi býčím trhem zlata a stříbra v sedmdesátých letech minulého století a mezi zlatou a stříbrnou horečkou dnes. Od té doby jsem cestoval po světě a ukazoval lidem, jak dramatické tyto rozdíly jsou. Ukazoval jsem jim, že „tentokrát je to opravdu něco jiného“.
V sedmdesátých letech byl počet investorů ve státem řízených ekonomikách, jako byla Maova Čína nebo SSSR, roven nule. A navíc: většinu zbytku světa trápila extrémní nouze a chudoba. Cenu zlata určovaly dvě hlavní burzy, londýnská London Bullion Market Association (LBMA) a Commodities Exchange (COMEX) v USA. A proto se mohli do zlaté horečky, která vynesla zlato 24x výše (ze 35 dolarů na 850 dolarů), zapojit jen obyvatelé Severní Ameriky a západní Evropy (což bylo jen asi 10% světového obyvatelstva).
Dnes se může zapojit téměř každý; každý si dneska může uhnat zlatou horečku. Každá země na zeměkouli od sedmdesátých let zvýšila objem své měny přibližně 10x, takže každý investor má téměř desetkrát tolik měny. A v každém státě došlo mezi lidmi k pozoruhodnému rozvoji investorského uvažování, lidé dnes přemýšlejí mnohem víc jako investoři. V sedmdesátých letech jsme byli planetou šetřílků, kteří peníze ukládali. Ale dnes, spolu s tím, jak státy upouštěly od plnohodnotných peněz a zaváděly nekryté měny, docházelo k nárůstu inflace. Šetřiví lidé jí byli trestáni a investoři a spekulanti naopak odměňováni.
Potom přišla technologická bublina let devadesátých a každý se stal investorem nebo obchodníkem s komoditami a akciemi. Potom jsme zažili celosvětové bubliny na trzích s nemovitostmi, kdy každý investoval do nemovitostí. Prostě po celých 30 let bylo spoření trestáno a investování a spekulace naopak odměňovány. Výsledkem je, že tu máme mnohem, mnohem více lidí, kteří jsou nyní připraveni a ochotni investovat do zlata a stříbra.
Přesné číslo je velmi těžké odhadnout, ale řekl bych že to bude něco mezi 10x až 100x… možná dokonce 1000x více lidí, kteří jsou ochotní k investicím. Mějme na paměti, že ve státem řízených ekonomikách (což byla více než polovina světové populace) nebyli žádní investoři… a dnešní Čína je uprostřed hyperbubliny na trhu s nemovitostmi, kterou rozpoutali právě investoři.
Takže to máme 10x tolik lidí, s 10x větším objemem měny… a něco mezi 10x a 1000x více lidí s investorským myšlením. To znamená něco mezi 1000x a 100 000x větším objemem měny, který jednou začne nahánět zlato a stříbro. Tentokrát… je to prostě opravdu jiné.
3. Zlato by nám mělo koupit mnohem více, než kolik kupuje
Mnoho analytiků v komunitě zabývající se drahými kovy tvrdí, že zlato je nejlepším uchovatelem hodnoty, protože si udržuje svou kupní sílu po mnoho staletí. Propagují starý mýtus o tom, že kdysi dávno, v antickém Římě, jedna unce zlata stačila na to, aby se člověk oblékl od hlavy až k patě do tógy, sandálů a opasku. A že prý se dnes člověk může stále ještě obléci do obleku, bot a opasku právě za jednu unci zlata.
A oni tvrdí že takhle to bylo vždycky. Předtím než byl vytvořen roku 1913 FED, jste si mohli koupit oblek, boty a opasek stále ještě za jednu unci zlata. Cena jedné unce tenkrát byla 20,67 dolaru. Jenže kvůli inflaci byste se ještě před koncem dvacátých let v obdobném obchodu už za 20,67 USD stejně dobře neoblékli.
Když začínala Velká deprese, zlato stále bylo na úrovni 20,67 dolaru. Ale díky deflaci byste si zmíněný outfit opět mohli dovolit. A později, v roce 1934, jak dolar oslaboval, narostla cena zlata na 35 dolarů – a vy byste mohli zakoupit drahý, exkluzivní oděv. Ale roku 1970, kdy bylo zlato stále na 35 dolarech za unci, byste si za ní pořídili už jenom boty.
O dalších deset let později (1980), kdy dosahovala cena zlata úrovně 850 dolarů, byste si za unci koupili prvotřídní oblek, skvělé boty a perfektní pásek. Roku 2001, kdy zlato pokleslo na 252 dolarů, byste si ale už zase koupili jen ošuntělý oblek, laciné boty a nějaký mizerný opasek.
Ano, zlato má stále nějakou cenu… ale jeho kupní síla není neměnná. Mýtus, že zlato uchovává jednu a tu samou kupní sílu v průběhu staletí se zakládá na pravdivém faktu, že těžba zlata je přibližně stejně rychlá, jako nárůst světové populace, takže na každého člověka víceméně připadá stejné množství zlata dnes, jako na něj připadalo za časů starověkého Říma.
Pojďme si teď rozebrat ten mýtus o římském oblečení a uvidíme, proč byla kupní síla zlata tak různorodá. Také nám to prozradí něco o tom, jaká bude jeho kupní síla v budoucnu. Technologické změny, které proběhly od římských dob, jsou totiž značné.
Aby byla vyrobena tóga, musela být bavlna ručně zasazena, pečlivě pěstována a nakonec manuálně sklizena. Potom se ručně oddělila od semen. Nebo bylo samozřejmě možné, aby pastevci krmili a starali se o malé ovce a nakonec je ručně ostříhali a získali tak vlnu.
Potom se vlna nebo bavlna musela ručně vyprat, česat a utkat na přízi. Ale kolovrat ještě nebyl vynalezen, takže se místo něj musela použít přeslice a vřeteno (v podstatě dvě tyčky). Byl to velmi namáhavý proces, takže mohlo trvat i týdny, než jeden člověk vyrobil dostatek příze na tógu. Potom byla příze obarvena ručně vyráběnými barvivy, které se připravovaly z produktů ručně vytěžených nebo sesbíraných. Poté se příze musela ručně utkat na vertikálním tkalcovském stavu (který obsluhovaly dvě osoby), což byl opět pomalý a pracný proces. Potom byla látka stříhána a ručně sešita do podoby tógy. Boty i opasek byly výrobky podobně náročné na práci.
Dnes s naším zemědělstvím, levnými palivy, moderním zavlažováním, hnojením a ošetřováním rostlin je možné pěstovat plodiny tak hustě a na tak rozlehlých plochách, jak nikdy předtím nebylo představitelné. Obrovské stroje dnes jezdí po polích a orají a rozsévají semena. Potom další stroj rostlinky sklidí a jiný stroj oddělí semínka. S ovcemi je to podobné; máme velkochovy, kde jsou dobře živeny a stříhány, jsou jako na továrním pásu. Následně kamiony rozvezou bavlnu a vlnu dál, kde je vymyta, česána a tkána. Všechno to trvá pouhé minuty… pak přijde na řadu barvení masově produkovanými barvivy a zpracování dalšími moderními stroji; opět to trvá řádově minuty.
Látky jsou mnohovrstevnaté a díky počítači jsou rozstříhány na správné kusy během jednoho procesu. Kusy pak přejdou do výrobní haly, kde jsou pracovníci, kteří se specializují na levý rukáv nebo pravou nohavici… kterou vyrobí ohromující rychlostí. Tak jsou za den vyrobeny desítky tisíc obleků. Ty jsou poté přepraveny do obchodů, kde si můžete vybrat z desítek, dokonce ze stovek stylů, barev a velikostí.
Podobný příběh by se dal vyprávět o obuvnickém průmyslu, který vyplyvává pár bot během každých několika sekund, nebo o opascích, které opouštějí výrobní linky po tisících. Výsledkem je, že jakási „časová hodnota“ římského oblečení se patrně měřila v měsících lidské práce, zatímco dnešní moderní oblek je hotov jen za několik hodin.
To platí i o všech ostatních výrobcích ve společnosti. Když se bavíme o časové náročnosti produktů, všechno je dnes k mání za zlomek, za nepatrnou částečku toho, co to kdysi dávno stálo. A na důkaz mého vyprávění dávám toto… značné procento dnešní světové populace má stokrát více věcí, než kolik jich mělo 99% lidí před 2000 lety. Zamyslete se nad tím.
Jsme obklopeni nábytkem, mobily, počítači, televizemi, ledničkami, drogériemi, letadly, hotely, restauracemi, skvělými postelemi na kterých se skvěle spí… a čímkoliv jiným, co si jen můžeme přát. Před 2000 lety žila naprostá většina lidí, snad s výjimkou vládnoucích elit, za podmínek, kdy si mohli horko těžko dovolit pouze to, co nutně potřebovali k přežití.
Pro mnoho z nich byla pohodlná postel nebo pár bot extravagancí, kterou nezažili za celý svůj život. A tedy, pokud je toto pravda… a ona to pravda je… tak proč je kupní síla zlata tak nízká? Pokud dnes existuje o tolik víc věcí v přepočtu na jednoho člověka, ale množství zlata připadající na jednu osobu je stále přibližně stejné… neměla by být jedna unce zlata schopná koupit mnohem, mnohem více věcí, než za ní dnes mohu dostat?
Ano, absolutně a nezvratně ano, měla by. A proč to tak není? Protože je zde druhý významný faktor, který onen římský mýtus implikuje… Pokud jste si chtěli v dobách antického Říma uložit část svého bohatství na později, mohli jste jej uložit pouze do plnohodnotných peněz. Bylo tomu tak proto, že zlato a stříbro vlastně tvořily nabídku peněz.
Pokud si chcete část svého bohatství odložit na budoucnost, učiníte tak za pomoci finančních nástrojů, jako jsou akcie a/nebo dluhopisy, nebo možná nějakou částkou na spořícím účtu. Tyto vysoce likvidní nástroje tak soutěží se zlatem a stříbrem o to, kdo se stane uchovatelem vašeho bohatství. A proto si navzájem snižují kupní sílu.
To je tedy ta odpověď. Konkurence nekryté měny a ostatních finančních produktů. Ve starém Římě byla jenom jedna možnost jak uložit bohatství… a dnes je možností bezpočet. Nárůst kupní síly zlata by měl být způsoben tím, jak se člověk stal velice efektivním výrobcem mnoha věcí a produktů… tento nárůst byl ale téměř zcela potlačen a zvrácen zavedením alternativních, likvidních finančních nástrojů, ve kterých se bohatství může uložit a uchovat.
Vysoce likvidní finanční nástroje (které nezahrnují žádné nemovitosti, žádné firmy, které nejsou kótovány na burze a žádné deriváty) dosahují hodnoty asi 230 trilionů dolarů. Celkový objem světových měn, včetně bankovních depozit, dosahuje asi 50 trilionů dolarů. Takže celkově zde máme 280 trilionů dolarů likvidních aktiv. To je hodnota 40 000 dolarů připadající na každého člověka na naší planetě. A tato hodnota je uložena ve formě pomíjivých čísel v počítači.
V současnosti dosahuje celková hodnota investičního zlata (zlatých mincí a zlatých cihel), drženého veřejností, asi 1,1 miliardy uncí. Na světě je cca 7,1 miliard lidí. To máme 0,15 unce na osobu. Při dnešních cenách je to tedy na osobu cca 200 dolarů ve zlatě. Pokud zahrneme i státní rezervy, jako je zlato centrálních bank, dostaneme se na asi 400 dolarů.
A pokud připočteme i všechno zlato, které je nad povrchem země, tedy šperky a náboženské artefakty… jinými slovy všechno zlato, které kdy bylo vytěženo, dostaneme se na hodnotu 800 dolarů ve zlatě na jednu hlavu. To je vše. S naší technologií, strojírenstvím a super levnou energií jsme se stali 1 000x efektivnějšími ve výrobě věcí… a přitom jsme vytvořili i 1 000 dalších způsobů, jak uchovávat naše bohatství. Kdyby neexistovaly všechny ty nekryté měny a alternativy ve formě finančních aktiv, zlato by nám skutečně bylo schopné koupit mnohem, mnohem více věcí.
Ale i s touto konkurencí, když vezmeme v úvahu všechnu tu v průběhu historie získanou efektivitu, by nám mělo zlato dnes zaplatit 10 obleků. A pokud nekryté měny zklamou (jako vždycky), potom by nám mělo obleků koupit 100 a nebo i 1 000. Co že se stane těm alternativním finančním nástrojům, až se přiblíží krach, který zatím čeká někde v budoucnosti?
Tyto finanční nástroje a produkty, které se dnes těší úctě, se náhle stanou hokusem pokusem, voodoo, magií… jejich hodnota se prostě vypaří, tak jako se stalo těm cenným papírům Mortgage Backed Securities, které měly rating AAA a které tak špatně skončily v roce 2008.
A co se v příští měnové krizi stane nekrytým měnám? Všechny měny se změní na horký brambor, který nikdo nechce, což vystřelí cenu zlata a stříbra až na Měsíc. V každém případě prostě kupní síla zlata v blízké budoucnosti posílí a zlato nám tak bude schopno koupit mnohem více věcí.
Dnes tedy máme hodnotu 40 000 dolarů na hlavu uloženou v alternativních, likvidních nástrojích. Naproti tomu máme pouze 200 dolarů na hlavu uloženou v investičním zlatě. To znamená poměr 200:1. A proto v krizi, kdy se pouhá 1/10 tohoto bohatství investovaného do finančních nástrojů pokusí dostat ke zlatu, vzroste cena tohoto kovu dvacetinásobně.
Poučením z tohoto příběhu je… pokud si chcete koupit 20 obleků, 20 párů bot a 20 pásků za několik let od nynějška… kupte si dnes unci zlata.
2. Dejme dohromady důvody č. 10-3… všechno probíhá najednou a globálně!
Od roku 1971 jsou úplně všechny měny na světě měnami nekrytými. A všechny nekryté měny nakonec selhaly. Centrální banky po celém světě navíc zároveň vytvářejí větší a větší objemy těchto měn v sebevražedném měřítku, které bylo do této doby nevídané.
Každých 30 až 40 let se na světě objeví zcela nový monetární systém, ale teď to bude poprvé přechod od systému založeného na něčem, co vždy selže – totiž na systému nekrytých měn. Takže na rozdíl od předchozích přechodů tento příští přechod pocítí každý na světě. Dnes je zde 10x více lidí, kteří si mohou koupit zlato, každý s 10x větším objemem měny… a něco mezi 10x až 1 000x více lidmi s investorskými záměry.
To znamená, že je tu něco mezi 1 000 a 100 000 násobkem měny, která se jednoho dne vydá pronásledovat zlato a stříbro. Předtím zlato vždy odpovídalo množství měny, která byla vytvořena. Dnes je to ale jiné; zlato se bude muset vyrovnat s obrovskou masou měn, jejichž objem si dřív nikdo nedovedl ani představit. Pohybujeme se na naprosto nezmapovaném území.
Nemovitosti, akcie i dluhopisy; to jsou všechno bubliny. Úvěrové a derivátové bubliny ohrožují světovou ekonomiku. Trvá roky vytvořit bublinu, ale trvá pouhé dny nebo týdny ji prasknout… a každá bublina nakonec praskne. Při zhroucení trhů a měnových krizích se může hodnota do té doby uznávaných investic vypařit.
V podobných situacích, ale i ve finálních částech zlatého býčího trhu, je to, co ovládá investory, strach. Když dojde na chamtivost a strach, tak emocí, která převládne, je strach. Zlato a stříbro nevytvořily bublinu už déle než 30 let, takže další velká bublina bude bublina zlatá a stříbrná. Tyto kovy jsou na řadě. Na světě existuje více věcí v přepočtu na jednu hlavu, než kdykoliv dřív. Objem zlata na osobu je ale stále stejný. Nekryté měny a alternativní finanční aktiva snižovaly kupní sílu zlata a stříbra.
Do likvidních nástrojů je investováno 200x více bohatství, než do zlata. Pokud se jen 10% z tohoto bohatství bude chtít proměnit ve zlato, jeho cena vyskočí 20x. A to je pouze 10%. Během krize, kterou vidím přicházet, by měl strach strhnout směrem ke zlatu a stříbru mnohem více, než jen 10% finančních aktiv.
Když víte tohle všechno, musíte si myslet, že určitě každou jednotku jakékoliv měny, kterou mám k dispozici, utratím za zlato. A proč to nedělám? Protože stříbro je v relaci ke zlatu podhodnoceno. A proto každou přebytečnou jednotku jakékoliv měny, kterou mám k dispozici, vezmu a uložím jí za hodně stříbra a trochu zlata.
1. Spím dobře
Jak jsem řekl na začátku, věřím, že je před námi hospodářská krize historické velikosti a že není šance jí zabránit. Nikdy předtím všechny státy světa nepoložily najednou základy pro perfektní hospodářskou bouři. Věřím, že přichází globální krize nekrytých měn, která způsobí prasknutí bublin na trzích s nemovitostmi, akciemi i dluhopisy. Následkem bude ta největší hospodářská spoušť, jakou svět kdy viděl. Může to skončit hodně špatně.
Je možné, že se naprosto mýlím… a také je možné, že je na obzoru pekelný finanční armagedon, ekonomický kolaps, ze kterého se nikdy nevzpamatujeme. Ke špatnému konci nás tlačí možnost selhání monetárního systému, což by mohlo zvýšit pravděpodobnost sociálních nepokojů (rabování) a narušení zásobování potravinami. Ale na jakémkoliv rozcestí možných scénářů budoucího vývoje máme něco jako zvonovou křivku pravděpodobnosti. Co to znamená? Znamená to, že oba dva extrémy jsou krajně nepravděpodobné, zatímco něco mezi nimi, uprostřed, je velice pravděpodobné.
Věřte nevěřte, nejsem zvěstovatel soudného dne, ale ani nevěřím tomu, co nám říká vláda: že všechno bude skvělé a krásné. Myslím si, že to bude zkrátka něco mezi tím. Ano, věřím tomu, že přichází největší krach a propad v dějinách, ale zároveň cítím velkou naději. Lidstvo je zázračný druh. Máme schopnost se adaptovat a zvednout se ode dna. Jsme přizpůsobiví a nezdolní.
Jak jsem se na možné scénáře budoucího vývoje připravil? Shromažďuji drahé kovy od roku 2002. To mě zbavuje velké porce úzkosti; uklidňuje mě to. A nyní jsem koupil malou zásobu jídla pro případ naléhavé nouze. Podobný set potravin jsem obstaral i mým příbuzným, mým nejlepším přátelům a všem svým zaměstnancům. To mě zbavilo i zbytku úzkosti.
Ano, akciový trh a trh s nemovitostmi pravděpodobně spadne a pro ty, co se nepřipravili, to bude devastující. Ale pokud se to prostě musí stát a já nemohu udělat nic, co by tomu zabránilo, můžu se snažit najít způsob, jak tuto katastrofu převrátit v nejlepší věc, která mě může potkat. Když mluvím o hospodářském krachu, většina lidí si představuje obrázky zdevastované, vybombardované pustiny, která vypadá jako po válce. Tak tomu ale nebude, takové obrázky nejsou přesné. Všechno skutečné bohatství, budovy, nemovitosti, továrny… to vše zde bude. Jen všechno z toho bude na prodej.
Až bude akciový trh a trh s nemovitostmi dosahovat dna, tehdy mám v plánu prodat mé zlato a stříbro a nakoupit tak moc skutečného majetku, jak jen budu moct. Ano, banky mohou zkrachovat, ale nové, efektivnější, nastoupí na jejich místo a nahradí je. Ano, monetární systém může zkolabovat, ale to může být i dobrá zpráva.
Pokud se podvody, krádeže a konflikty zájmů stanou ilegálními pro celý bankovní a monetární sektor, pokud necháme působit volný trh a přestaneme jím manipulovat, potom nás odmění novým, efektivním, stabilním a spravedlivým monetárním systémem.
Systémem, který zvýší prosperitu a pozvedne životní standard. Jak už jsem řekl mnohokrát… v historii byla období, kdy zlato a stříbro – nejbezpečnější úložiště, které chrání bohatství už přes 5 000 let – bylo zároveň i nejrychleji rostoucím aktivem, co se kupní síly týče.
Já věřím, že v současnosti jedna taková epizoda probíhá. A pohyb zlata a stříbra za posledních 12 let ukazuje, že mám pravdu. Během krizí jsou zlato a stříbro aktiva, která svým výkonem předčí všechno ostatní. Tato dekáda zakusí největší finanční krizi v celé historii. To také znamená, že proběhne ten největší transfer bohatství v dějinách. A to znamená, že to bude ta největší příležitost za celou existenci lidstva.
